Přijít večer na Staroměstské náměstí přesně před 142 lety znamenalo zažít zázrak. Lidé zvedali hlavy k nebi a oněmněli úžasem. Na vysokých žerdích zářily lampy jasnější než cokoli, na co byli dosud zvyklí. Světlo tak silné, že na dlažbě šlo najít i nejnepatrnější předmět. Revoluce právě začala.
Přesně 28. února 1883 se poprvé rozsvítilo Staroměstské náměstí elektrickým světlem. Událost, která změnila tvář města navždy, lákala tisícové davy zvědavců už od šesté hodiny večerní, kdy se začínalo smrákat. Dobové noviny popisují, že elektrické lampy skvěle zářily žlutým světlem, a to navíc dosáhlo i do přilehlých uliček.
Křižíkův zázrak překonal všechna očekávání
František Křižík. Muž, který svojí obloukovou lampou šokoval Prahu. V druhém dvoře radnice postavil s týmem speciální boudu s parním strojem o deseti koňských silách. Elektrický proud pak putoval po drátech na náměstí, kde svítily lampy s reflektory dle systému mladého inženýra. Bylo mu tehdy pouhých 35 let, ale už měl za sebou třeba úspěšné elektrické osvětlení Jubilejní zemské výstavy o dva roky dříve. A také zavedení první elektrické tramvaje ve městě.
Výsledek zkušebního osvětlení Staroměstského náměstí byl jednoznačně fenomenální úspěch. „Přese vše to vypadlo osvětlení skvěle a i obyčejný člověk nahlédl, že by pro náměstí dostačily úplně 3 elektrické svítilny,“ psaly Národní listy. Zkouška měla původně proběhnout na Václavském náměstí, aby se lépe posoudil dosah světla. Nakonec uspěla i v sevřeném prostoru Staroměstského náměstí.
Revoluce v číslech: drastické úspory
Ekonomické výhody nešlo přehlédnout. Dosavadní osvětlení náměstí vyžadovalo dle výpočtu dobových novin celkem 43 plynových světel a jedno čtyřplamenné, celkem 47 plamenů. Každý stál nejméně 2 krejcary za hodinu – dohromady 94 krejcarů za hodinu provozu!
Elektrické osvětlení se šesti lampami pro celé náměstí stálo nejvýše 60 krejcarů za hodinu. Úspora 34 krejcarů každou hodinu. To dělalo slavného vynálezce nejen technologickým vizionářem, ale i ekonomickým spasitelem. Už za 15 krejcarů se totiž dala pořídit třeba jedna slepice. A městský rozpočet byl zcela jistě stejně napnutý jako dnes.
Zkouška osvětlení v Praze pokračovala čtrnáct dní, vždy od sedmé do jedenácté hodiny v noci. Na rozhodnutí, zda natrvalo zavést elektrické osvětlení na velkých pražských náměstích, čekali znalci i prostí lidé. Technické nadšení rostlo každým dnem.
Křižík toho večera osvětlil budoucí cestu, kterou následovala i další města u nás, přestože to nakonec ještě pár let trvalo. Prvenství v zavedení pravidelného veřejného elektrického osvětlení celoměstského významu proto dnes přičítáme jihočeskému Písku, kde bylo uvedeno do provozu 23. června 1887.
Z chudoby mezi elitu díky genialitě
Křižíkův příběh zní jako pohádka. Narodil se v rodině obyčejného ševce. V patnácti šlapal tři dny pěšky do Prahy, aby se dostal do školy. Kvůli chudobě ani neodmaturoval. Přesto se stal legendou. Jeho vynálezy překračovaly hranice zemí i představivost jeho současníků. Ne nadarmo je proto označován jako „český Edison“.
Po více než 140 letech nicméně lidstvo ušlo v oblasti umělého osvětlení neméně úspěšnou cestu. Současné LED osvětlení je neporovnatelně více ekonomické a praktické. František Křižík by byl zřejmě pořádně překvapený, kdyby to všechno mohl dneska vidět.