Andrej Babiš zase dělá to, co mu šlo vždycky uměl nejlépe – huláká. Tentokrát hlásá, že „české matky mají dostat víc než Ukrajinky“. Jenže co zní jako upřímná starost o samoživitelky, je ve skutečnosti nebezpečně rozehraná karta. Jeho slova jsou chladně promyšlená. Mají za cíl jediné: přilákat voliče ANO, SPD a dalších stran, které staví politiku na štvaní jedněch proti druhým. Babiš přitom dobře ví, že to, co říká, není pravda. Ale zjevně už mu nezáleží na tom, co jeho slova způsobí.
Nejde o náhodné vyjádření. Tohle je strategie. Stejná, jakou vidíme na Slovensku nebo v Maďarsku. Stačí pár populistických výkřiků o tom, že „naše děti“ dostávají méně než „cizí“, a v lidech to zarezonuje. Jenže realita je složitější. Ukrajinské ženy tady těžce pracují, pečují o děti, které chodí do českých škol. Nepřišly sem na dovolenou. Utekly před válkou. A ano – potřebují pomoc. Stejně jako Češi. Pomoc někomu jinému ale automaticky neznamená, že se ubírá nám. Takhle to funguje jen v Babišových spotech. Navíc platí daně a možná mu doma i uklízejí za minimální mzdu, což ale ctihodný AB nikdy nepřizná.
Tvrzení o českých „matkách bez peněz“ je stejně lživé jako účelové. Fialova vláda rodičovský příspěvek zvýšila. Čeští rodiče mají stále nárok na celou řadu dávek, které uprchlíci naopak čerpat nemohou. Jenže Babiš se už ani nesnaží balit manipulaci do hezkých slov. Je mu jedno, že rozděluje společnost, že šíří nenávist. Hlavně že to zabírá na průzkumy.
Je to extrémně nebezpečné. Když politik začne stavět svou kampaň na tom, že jedna skupina lidí si nezaslouží naši pomoc, je to cesta, z níž není návratu. Protože příště to mohou být důchodci. Nebo gayové. Nebo kdokoli, kdo zrovna nebude zapadat do představy „našich lidí“.
Neměli bychom mlčet. Babiš překročil hranici, kterou by měl každý slušný politik respektovat. A je na nás – voličích, novinářích, i jeho politických protivnících – abychom mu dali jasně najevo, že tohle už je přes čáru.
